21. 9. 2008

Vývoj Českého masivu I.

Území České republiky je vytvořeno dvěma velkými geologickými jednotkami: Českým masivem, jenž je součástí pohoří táhnoucích se z Bretaně přes Německo a Českou republiku dále do Polska a na Ukrajinu a karpatskou soustavou na východě Moravy a Slezska. Převládající geologickou jednotkou je u nás Český masiv.
Vyvíjel se už od starohor. Bylo to velmi dlouhé období, které začalo před 2,5 miliardami let, a skončilo před 570 miliony let tzv. kadomským vrásněním. Na jeho konci vznikaly nejstarší části českého a částečně i moravského území. Ukládaly se horniny, které dnes tvoří základ téměř všech jeho částí.
Ukládání vrstev hornin na dně moří pak pokračovalo také v prvohorách. Geologicky je v Českém masivu na území České republiky rozlišováno několik samostatných vrstev, lišících se jak stářím, tak i charakterem. Největší souvislé území tvoří tzv. Barrandien ležící dnes v trojúhelníku mezi Prahou, Domažlicemi a Mariánskými Lázněmi. Zahrnuje tedy rovněž Plzeňsko. Starohorní horniny jsou zde zachovány v obrovském množství, odhaduje se, že jejich mocnost je více než 10 km, často však jsou zakryty mladšími sedimenty následujících geologických období. V hojném množství se v něm zachovaly i sopečné horniny, hlavně čediče nacházející se v celé řadě těles uspořádaných do několika pruhů, táhnoucích se od jihozápadu k severovýchodu tohoto území.
Tyto pruhy jsou snad pozůstatkem někdejšího řetězce sopek, jiní je vysvětlují jako výsledek vrásnění. Jisté však je, že horniny Barrandienu a tedy i Plzeňské pánve vznikaly na mořském dně, v prostředí oceánských hřbetů a pravděpodobně i ostrovních oblouků. Na začátku období vzniku Barrandienu leželo totiž území dnešního Českého masivu na okraji velkého kontinentu Gondwany, hluboko na jižní polokouli. Nebylo to území souvislé, ke spojení jednotlivých částí došlo až mnohem později.
Břehy řetězce sopečných ostrovů, ležících nedaleko pobřeží obrovského kontinentu, omývalo chladné prahorní moře. Ve vodě se vznášely řasy, v příbřežní mělčině se tvořily bochníky stromatolitů, úplně však zatím chyběly velké organismy s pevnou skořápkou. Na březích nerostla žádná vegetace, která by mohla chránit sopečný popel před erozí, a tak deštěm a větrem bičovaný povrch ostrovů rychle měnil svou tvář, a horniny byly odplavovány pod hladinu, kde se v klidném prostředí v okolí ostrovů usazovaly. Dále od ostrovního řetězce se usazoval písek, prach a jíl, který z kontinentu přinášely řeky. V lagunách některých ostrovů se srážel i vápenec, a patrně zde byly i pod hladinou vyvěrající horké prameny, takzvaní černí kuřáci. Toto období trvalo velmi dlouho, sopky vznikaly a zanikaly a na mořském dně se stále vršily další a další vrstvy usazených hornin.
Litosférické desky se zatím stále pohybovaly a před 660 miliony let došlo k rozsáhlé kolizi, která vyvolala zmíněné kadomské vrásnění, kdy bylo celé území s usazenými horninami vyzvednuto a zvrásněno. Během dalších milionů let, po nástupu prvohor, bylo pak kadomské pohoří erodováno a nakonec, po poklesu území, opět zalito mořem v kambriu, prvním útvaru prvohor. Tehdy se naše území nacházelo v mírném pásu jižní polokoule stále při okraji obrovského kontinentu Gondwany. Doznívaly poslední fáze kadomského vrásnění, které postihlo zmíněné mohutné sledy starohorních sedimentů. Vzniklé horstvo, nechráněné vegetací, postupně podléhalo erozi, a řeky opět splavovaly horniny do okrajových moří. Tak vznikla nejvýznamnější oblast prvohorních hornin u nás, Barrandienské paleozoikum, ležící zhruba mezi Plzní a Prahou, v němž se zachoval sled hornin od kambria, přes ordovik, silur až do devonu, neporušený vrásněním a velmi bohatý na zkameněliny organismů se schránkami, které se v prvohorách velmi bohatě vyvinuly.
Koncem devonu a počátkem permu, tedy stále ještě v období prvohor, kdy byl již Český masiv konsolidován, se pak fundament Českého masivu dostal na rovník, kde díky další velké kontinentální kolizi došlo k hercynskému neboli variskému vrásnění, které vyvrcholilo před 350 miliony let a vytvořilo zde pohoří, které dosahovalo výšek až 8 000 metrů. Během následujících čtyřiceti až padesáti milionů let však byla i všechna hercynská pohoří opět zahlazena v pánve s výškami kolem 200 až 300 m a fundament Českého masivu byl denudován natolik, že se některé jeho části opět dostaly pod hladinu moře.
Koncem prvohor, v karbonu a v permu, vznikly mezi horami pánve, někdy zatopené sladkou vodou. Hromadily se v nich písčité a jílovité usazeniny a ze zbytků stromovitých kapraďorostů a přesliček vznikaly sloje černého uhlí na Ostravsku, Kladensku a také na Plzeňsku. Počátkem druhohor, v triasu, byl celý Český masív souší a panovalo zde horké pouštní klima. Na počátku jury začalo moře opět postupovat do vnitrozemí. Celé druhohory až do počátku třetihor byly v dnešní Evropě ve znamení klidu - probíhala denudace, občas došlo k ponoření či naopak většímu výzdvihu kontinentu. Díky oteplování a ochlazování byla Evropa rozdělena na několik částí prostřednictvím mělkých mořských zálivů a průlivů.
Poslední velká mořská zátopa postihla jen severní část Českého masivu, a to v období křídy, poslední etapy druhohor. Na dně křídového moře se usadily mocné vrstvy pískovců, slínovců a opuk. Koncem druhohor, před 100 miliony lety pak začalo podél středooceánského hřbetu rozevírání Atlantiku, díky němuž se nakonec Český masiv posunul do své dnešní polohy.
Počátkem třetihor se zbytky Gondwany od sebe již definitivně oddělily a Český masiv se dostal na úroveň dnešního Biskajského zálivu. V této době také započalo alpínské vrásnění, které později dalo vzniknout pohořím, jako jsou Alpy, Karpaty a Himaláje. V Českém masivu se jeho horotvorná činnost projevila obnovením pohybů na starých variských (hercynských) zlomech i vznikem zlomů nových. Tak, jak se alpínské vrásnění přibližovalo Českému masívu, intenzita pohybů neustále rostla a zlomy pronikly do značných hloubek, čímž umožnily výstup vulkanických hornin v Českém středohoří a Doupovských horách. Vulkanismus zasáhl i severní okolí Plzně. Jeho výsledkem je Plaská vrchovina.
Díky novým pohybům v zemské kůře došlo k rozlámání Českého masivu, které dalo vzniknout tzv. kerným pohořím. Podél zlomů byly vyzdviženy např. Krušné hory, Šumava, Krkonoše, Jeseníky a Brdy. Pod Krušnými horami pak vznikla v pánvích rozsáhlá jezera. Vyplňovala se nánosy a rostlinnými zbytky, které vytvořily vrstvy hnědého uhlí. Podél zlomů naopak poklesly pánve, např. podkrušnohorská, třeboňská a budějovická. Byly také zatopeny vodou. Velké jezerní pánve vznikly i v oblasti Kladno - Plzeň. V době svého největšího rozšíření pokryl sedimentační prostor vodních ploch kromě pásma Kladno - Plzeň také celou Českou křídovou tabuli. Velký pokles nastal u Hornomoravského úvalu a Moravské brány, kam později během mladších třetihor proniklo krátce i moře.
Zatímco po větší část třetihor ještě značná část Čech byla odvodňována k jihu a k východu, saxonské tektonické pohyby vyvolané alpínským vrásněním způsobily koncem třetihor i změny v říční síti, které vedly k tomu, že počátkem čtvrtohor byly již vody z Čech odváděny Labem do Severního moře. Postupně totiž docházelo k výzdvihu okrajových částí Českého masivu, např. Jeseníků až o více než 600 m, Šumava se vůči Budějovické pánvi vyzvedla o 800 m, v Moravské bráně stoupá Český masiv vůči Západním Karpatům o 1 cm ročně a tento vývoj stále pokračuje.
Ve čtvrtohorách také nastalo nápadné ochlazení, které bylo vyvrcholením postupného kolísání klimatu, zaznamenaného již v pozdních třetihorách. Silné ochlazení na konci třetihor mělo hluboký vliv na existenci a vývoj veškerého života. S klesající teplotou přibývalo atmosférických srážek, které se v chladných ročních obdobích měnily ve sněhové vánice. Vznikaly rozsáhlé sněhové příkrovy, které se postupně měnily v příkrovy ledové až v ledovce. Došlo k zalednění obrovských prostor Země, přičemž voda vázaná v ledovcích chyběla v mořích a hladiny oceánů proto ležely o 120 - 130 m níže, než dnes. Mělká okrajová moře např. Baltské se proměnilo v souš. V chladném podnebí ledových dob docházelo ke zvětrávání hornin. Severský pevninský ledovec pronikl na naše území na Opavsko, do Ostravské pánve a směrem na jih až k Moravské bráně. V severních Čechách se dostal na Frýdlantsko, Šluknovsko a Liberecko. Zanechal zde nánosy, obroušené a zaoblené skalky a žulové bloky, které pocházejí až ze Skandinávie, tzv. bludné balvany.
Z našich hor byly nejvíce zaledněné Krkonoše a Šumava, v nichž vznikly malé vnitrozemské ledovce, které zde pohybem směrem do údolí vytvořily sníženiny v podobě kotlů. Ze čtvrtohor také pocházejí návěje sprašových hlín a náplavy povodňových hlín v údolních nivách, které, jak se postupně utvářela říční síť, krajinu v průběhu posledních statisíciletí významně "zobyvatelnily" pro člověka.

Žádné komentáře: