27. 9. 2008

O jeskyních v Moravském krasu a nálezech z pravěku od nejstaršího osídlení až po mezolit

Jeskyni Kůlnu ve Sloupu popsal poprvé v roce 1669 ve spise Tartaro mastix Moraviae brněnský lékař Johan Ferdinand Hertod z Todtenfeldu a v roce 1880, kdy došlo k jejímu prvému archeologickému zkoumání, v ní byla objevena stanice pravěkého člověka.
Oblast Moravského krasu poskytovala útočiště a ochranu paleolitickým lovcům již před 120 tisíci léty. Dějištěm prvních výzkumů byla jeskyně Býčí skála, kde byly již v roce 1867 nalezeny důkazy osídlení ze starší doby kamenné. Jednalo se o útočiště lidu magdalénienské kultury využívané až asi do doby před 10 tis. lety. V jeskyni Pekárně v údolí Říčky u Ochozu bylo v letech 1925 - 1930 objeveno jedno z nejbohatších sídlišť „lovců sobů“ ve střední Evropě. Ve vrstvách pocházejících z poslední doby ledové byly odkryty tisíce kamenných nástrojů, stovky kostěných zbraní, ale i vzácné umělecké předměty – šlo např. o realistickou rytinu koní, bizonů, soba, stylizované torzo ženské postavy a ozdobné ornamentální motivy na kostech, parozích a břidličných oblázcích, staré asi 12 tis. let.
První generací badatelů byla Kůlna, možná naštěstí, prokopána jen zčásti. Byla tedy ušetřena ne vždy odborných zásahů. Pohroma ji však postihla za okupace. Němci v ní zřídili továrnu, jež byla v provozu dva roky. Povrch jeskyně byl srovnán a pokryt betonem. Tím byly zničeny nejmladší archeologické vrstvy; naštěstí tajemství Kůlny nebylo ukryto v horních vrstvách, ale v hloubce několika metrů. Když po odstranění betonu archeologové prokopali a prozkoumali plochu několika set metrů čtverečních do různých hloubek, nejhlubší šachta dosáhla 15 metrů, aniž by narazila na skalnaté dno. Řez velmi členitými geologickými vrstvami zachytil poprvé v Moravském krasu sled sedimentů jednotlivých fází celé poslední meziledové a ledové doby, t. j. za období asi 120 tisíc let.
V průběhu oněch 120 tisíc let sloužila Kůlna za útočiště několika kultur paleolitických lovců. První tlupy neandertálců staršího typu přišly do Kůlny skutečně asi před 120 tisíci lety. Jejich přítomnost byla jen přechodná, krátkodobá. Svědčí o tom nepatrný počet kamenných nástrojů i kosti ulovených zvířat. Kůlnu asi vyhledávali jen příležitostně při svých loveckých výpravách.
Ke konci meziledové doby, snad před 100 až 70 tisíci lety, však Kůlnu osídlily dlouhodobě jiné tlupy neandrtálců. Tito lovci po sobě zanechali množství kamenných nástrojů, řadu ohnišť a zbytky značného počtu ulovených zvířat lesní až lesostepní krajiny jako jsou velcí koně, jeleni, bizoni, tuři a lesní nosorožci. Pobývali v Kůlně ještě v době počínajícího ochlazování poslední doby ledové a zažili postupné přibývání stepních zvířat. Pak odešli, neznámo proč ani kam. Jejich stopy, zanechané v jeskyni Kůlna jsou vše, co o nich máme, protože stopy těchto dvou časných fází osídlení jsou omezeny jen na Kůlnu. Nikde jinde u nás nejsou dosud zjištěny.
V prvé polovině doby ledové tzn. před 60 až 40 tisíci lety, kdy docházelo k opětovným klimatickým výkyvům chladným a teplým, navštěvovaly Kůlnu skupiny neandertálců se zcela jinou tradicí nástrojů. Asi před 45 tisíci lety se tu usídlily na delší dobu. Byli to lovci zvířat studených stepí, mezi nimiž převažoval sob a mamut, objevoval se i srstnatý nosorožec. Nástroje svědčí o dokonalé technice opracování pazourku a parohové palice o prvém užívání kostěných zbraní. Lidé této tradice se přechodně objevili i v jeskyni Pekárně a z téže doby pocházejí i kosterní zbytky neandertálce z jeskyně Švédův stůl u Ochozu.
Zánikem této kultury končí v nálezech éra neandertálců a údobí středního paleolitu a objevují se lidé moderního (cromagnonského) typu - Homo sapiens sapiens se zcela novou kulturní i technologickou tradicí. Nejdříve se tito noví lidé usídlili v Býčí skále, kde z místních rohovců zanechali několik tisíc naštípaných předmětů. To bylo počátkem mladšího paleolitu, cca před 40 tisíci lety. Také tito lidé navštívili zcela krátce Pekárnu. V následujícím období ale dávali přednost sídlištím pod širým nebem, kde si stavěli stanové příbytky. Kras navštěvovali snad jen za účelem lovu - v jeskyni Pod Hradem poblíž Macochy lovili asi před 33 tisíci lety občas jeskynní medvědy. Podle typu kamenných nástrojů to mohli být potomci lidí žijících kdysi v Býčí skále.
Potomci lovců mamutů, lidu pavlovienu, z Předmostí u Přerova a z Dolních Věstonic se zatoulali asi před 22 tisíci lety do Kůlny, kde zanechali kromě malého počtu nástrojů a zbraní i několik ornamentovaných zvířecích kostí.
Vrcholné období osídlení Moravského krasu nastává asi před 13 až 11 tisíci lety, kdy na Moravu přichází ze západu skupiny lovců sobů kultury magdalénienu. Středem jejich zájmu se stala Pekárna, ale osídleny byly také Kůlna, Býčí skála a větší počet jeskyní v celém krasu. Pouze v Kůlně však byly nalezeny doklady o tom, že tito lovci zde pobývali tak dlouho, že přežili nejen konec doby ledové, ale i odchod stád sobů na sever. S opětovným rozšířením lesů po odeznělé ledové době se k nám totiž vrátila lesní zvířena - jelen, los, bizon či tur, na jejichž lov se tito lidé pozdního paleolitu před 11 - 7 tisíci lety byli nuceni zaměřit.
To vše jsou fakta, která jeskyně ukrývaly tisíce let. Nyní jsou k dispozici aby pomohla odkrýt příběh naší minulosti...

Žádné komentáře: