21. 9. 2008

Něco málo z minulosti Země a budoucnosti této rubriky

Ačkoli se tato rubrika míní zabývat zejména historií a povědomím o koutu světa, zvaném Plzeňská kotlina a nečiní si vůbec žádné ambice podávat úplné informace o čemkoli, tím méně o vzniku světa, přece je namístě dotknout se tohoto námětu alespoň okrajově, tak abychom získali alespoň zběžný přehled o čase a místě, jež nás zajímají.

Místo tedy už známe a časem bude z největší části doba, ve které probíhalo a probíhá osidlování tohoto místa. Chceme sledovat interakci místa a lidí a začneme trochu zeširoka krátkým exkursem do vývoje Země, později do geologie a přes archeologii se přesuneme k historii a ještě později k místním bájím a pověstem, tak abychom shrnuli vše zajímavé o vytčeném tématu.

K prehistorii místa se stěží dá říci cokoli bez toho, abychom pověděli alespoň něco o mnohem širším kusu světa. A čím víc do minulosti se obracíme, tím širší souvislosti, jimiž se ale kvůli vyváženosti nezabýváme příliš podrobně, jsme nuceni do tohoto přehledu zahrnout. Je to nicméně nutné proto, aby se naplnil další z cílů tohoto malého počinu na poli informací, jímž je podání co nejkomplexnějšího přehledu o věci, který umožní dobrou orientaci čtenáře při vlastním poznávání jeho vlastního místa k životu.

Zdrojem informací pro tento kompilát či synopsi vědění bude ponejvíce internet, z něhož pro mladý paleolit jmenujme zejména bohatý materiál pana Libora Baláka a dále četné poznámky a práce "neznámých dobrodinců". Stěžejním zdrojem zejména regionálních informací je pak nová úžasná osmidílná Archeologie pravěkých Čech, kterou vydal Archeologický ústav AV ČR, Praha. Toto dosud nejrozsáhlejší osmidílné kompendium o českém pravěku shrnuje současné vědomosti v oblasti archeologie a vychází po třiceti letech právě nyní a jako na zavolanou.

Se zeširoka pojatým úvodem vlastního pojednání tedy začneme dobou před 4,6 miliardami let, kdy byl růst Země shlukováním protoplanet dokončen. Ještě dlouho potom, v etapě tzv. velkého bombardování, se však se Zemí srážela četná menší tělesa, která zbyla po období vzniku planet. Povrch Země pokrývaly krátery vzniklé následkem těchto srážek. Jednou z nich byla i srážka s planetou velikosti Marsu, po které začal vznikat Měsíc.

Dosud není jasné, zda Země vznikala z materiálu jednotného složení, nebo zda se už během jejího růstu hustší látky soustředily uvnitř zemského tělesa, lehčí blíže povrchu. Naše planeta se tehdy zahřívala radioaktivní přeměnou prvků a ještě větší teplo zřejmě získávala z pohybové energie menších těles, jejichž spojením se vytvořila. Zahřátím se její nitro roztavilo.

Před 4,3 miliardami let se povrch planety pokryl vrstvou roztavené lávy. Otřásala jím silná sopečná činnost. V roztavené Zemi klesaly hustší látky do hloubky a řidší vystupovaly k povrchu. Vytvořilo se husté jádro ze železa s příměsí niklu, kolem jádra se z řidších hornin formoval plášť a nejlehčí horniny vytvořily zpočátku tenkou, později stále mocnější vrstvu - kůru. Nad ní se odplyněním hornin vytvořilo druhotné ovzduší zejména z oxidu uhličitého, vodní páry a dusíku - o své prvotní ovzduší Země přišla působením proudu částic ze Slunce. Země se začala ochlazovat.

Před 4 miliardami let klesla teplota ovzduší natolik, že se vodní pára začala srážet do kapek a v lijácích padala k Zemi. Nepřetržitě pršelo miliony let. Z dosud horkého povrchu se voda vypařovala, stoupala do mraků a jako déšť započala svůj koloběh, který trvá až dodnes. Na konci období velkého deště se zemský povrch ochladil a voda zalévala část zemské kůry - tvořila se moře a oceány. Souvislá vrstva oblačnosti se trhala. Na Zemi poprvé zasvítilo Slunce. Jeho svítivost byla zhruba o 40 % menší než dnes. Naproti tomu jeho ultrafialové záření bylo asi desettisíckrát intenzivnější. (Sluneční vítr byl tak mohutný, že, jak už bylo zmíněno, odvál prvotní atmosféru Země.)

Před 3,8 - 3,5 miliardami let se v dějinách Země otevřela nová kapitola - období života. Život na Zemi vznikl v době, která poprvé jeho přítomnost dovolila. Živé organizmy byly výhradně jednobuněčné, mikroskopických rozměrů a jejich životním prostředím byla voda.

Před 570 miliony let zemská kůra nabyla charakteru srovnatelného s dnešním.

Před 200 miliony let se dnešní kontinenty postupně odtrhly od jediné prapevniny zvané Pangea, jež byla obklopena jediným praoceánem - Panthalassou. Pangea se nejprve rozpadla na jižní pevninu - Gondwanu a severní pevninu - Laurasii. Od Gondwany se později odlomila Indie a započala poměrně rychlou cestu k severu. Mezitím se Laurasie rozdělila na Severní Ameriku, jež odplula západním směrem (čímž vznikl Severní Atlantik), a na Eurasii.

Před 65 miliony let vznikl Indický oceán, oddělila se Austrálie od Antarktidy, Indie narazila na Eurasii - důsledkem srážky je vyvrásnění nejmohutnějšího pohoří světa - Himaláje.

Před 200 000 lety během čtvrtohor dospěl do své poslední fáze vývojový proces, který začal u primitivních primátů koncem třetihor a vyvrcholil vznikem moderního člověka - Homo sapiens sapiens - tedy našich maličkostí. Epocha člověka se tak stala posledním a nejmenším korálkem na dlouhé šňůře minulosti, kde se usadila jako podivuhodná tečka. Doufejme, že nikoli poslední za větou minulosti, ale spíše jednou z takovýchto……

Žádné komentáře: